Tostaf

Napadlo vás někdy, jak asi chutnalo víno našich dávných předků? Historie vína sahá až do doby 8 tisíc let před Kristem. Vrátíme se do minulosti a přiblížíme si, jak bylo v minulosti víno vyráběno, co se do něj přidávalo a jak asi bylo z našeho současného pohledu chutné a kvalitní.

Historické prameny
Informace o víně nám mohou poskytnout některé dochované prastaré písemnosti a samozřejmě také „kniha knih“ – Bible. Recept na víno můžeme číst také na nápisech ve starověkých chrámech (egyptské Edfu a Philae). Do směsi vína se přidávala například citronová tráva, máta, terebinthová pryskyřice, skořice nebo rooibos (čajovníkovec). I přes fakt, že do vín se přidávali tyto ingredience, dle odborníků údajně jejich chuť příliš lahodná nebyla. Současným degustátorům by asi příliš nechutnalo. Například v Bibli je popisováno, že jedno pradávné víno chutná v „závěru“ jako uštknutí zmije!

Kvalita
I ve starověku se vína rozdělovala na jakostní – určená pro vládnoucí vyšší vrstvy a druhořadá – určená pro ostatní a vyráběná ze zbytků po lisování nebo ředěním moštu či svařením zředěného moštu. Oblíbená tehdy byla vína lisovaná z hroznů usušených na slunci – rozinková. Byla sladká. Někdy se před fermentací ještě vařila. Byla to asi dost hustá a lepivá oku nelahodící směs. Hotové víno se dochucovalo před konzumací sušeným ovocem, medem někdy i slanou vodou (bylo doporučováno, aby se voda z moře určená k ředění vína nabírala dál od břehu!).

Konzervace
Starověké víno se lišilo od toho dnešního používanými látkami a postupy při konzervaci. Tenkrát bylo běžné, že víno bylo při skladování vystavováno přístupu vzduchu, a tak docházelo k jeho rychlému kažení. Snadno ho napadaly nežádoucí kvasinky a bakterie. Vinaři starověku konzervovali vína pryskyřicí (z borovice či jedle) a různými druhy rostlinných výluhů. Další konzervační přísadou byla potaš, vyráběná z popela tvrdého dřeva, náhodně zkombinované směsi bylin, prach z mramoru, pepř a sůl. Ke konzervaci sudů sloužila síra, u amfor se používala také sádra.

Chuť
Výše uvedené látky na vylepšení chuti a konzervování byly pravděpodobně příčinou značné změny chuti vína. Tyto úpravy byly prováděn za cenu velkých ztrát v tomto směru. Některé bylinky byly přidávány i s cílem víno učinit zdravějším (např. máta, mandragora, aloe, římský kmín, pelyněk, šalvěj, tymián). Ani to však nemění nic na faktu, že by nám s největší pravděpodobností moc nechutnalo.