Tostaf

Po vzoru některých evropských zemí se i u nás zavádí tak zvaná čipovací povinnost. Nebude zde rozebírat její stupiditu co se týče starších zvířat a neprovázanosti s dohledáním, ale probereme si jen finanční stránku věci.

Tak tedy hned nahodím ukázkovou situaci, že starší žena, babička, má svého mazlíka, se kterým udělá pečlivě dvě kolečka kolem paneláku a jde zase domů. Ví, že psík je již starý, a že je to její poslední kamarád v životě. A chce dožít v klidu. Jak psík, tak i naše fiktivní babička. Jenže do toho vpadne zákon o povinném čipování a babička musí z důchodu začít šetřit.

Čipy jsou samozřejmě různé. Technickou stránku nebudeme rozebírat. Prostě nejlevnější by měl stát kolem sto korun. Na netu není, tam je nejlevnější za dvě stě padesát. (Stav ke dni 26.8.2019). Má-li babička nízký důchod, bude zcela jistě ráda. A bude ještě radši, když jí veterinář sdělí cenu za aplikaci. Tu si určuje sám, takže může být skutečně různá, ale většinou je to tři sta až pět set korun. Za minutu práce. Jistě, musí chudák také všechno platit, nájem, daně, a tak dále.

Takže paní tím zatím přichází o pět set korun, a to se pohybujeme stále v té, asi zatím nejlevnější variantě. Na dotaz, proč se to musí, jí na veterině sdělí, že to je proto, když jí ten její Capíček uteče, dle čipu ho poznají. A hned přidají informaci, že se ten čip má registrovat, a to musí ona sama. Jít na poštu, posílat kódy a samozřejmě zase platit. Ne, nemyslím na poště, myslím za zápis do registru. Stařenka netušila, že existuje čip, u kterého se to udělá místo ní, ale je také dražší.

Takže mimo běhání přijde o hodně peněz, které ve svém výsledku vzhledem k věku psa jsou penězi zbytečně vyhozenými. Prostě když čipovat, tak jen u všech narozených psíků k datu platnosti.

Pro notorické rýpaly, že vás čip sleduje. Jedná se pasivní čip tzv. RFID čip. Ten vás sledovat nemůže, ani kdyby sám chtěl.