Dostupné bydlení
Všeobecná deklarace lidských práv byla přijata na Valném shromáždění OSN v roce 1948. Jedná se o programovou deklaraci, která není právně závazná, ale její dodržování odráží kvalitu a úroveň jednotlivých států. Podle Všeobecné deklarace lidských práv má každý právo na takovou úroveň, která zajistí blahobyt a zdraví jeho rodiny. Státy, jako smluvní strany Paktu deklarace lidských práv, uznávají právo jednotlivce na přiměřenou úroveň. To zahrnuje dostatečnou výživu, šatstvo a byt.
Zatímco v Evropě nikdo nemusí trpět hlady, nebo chodit bez šatů, tak s dostupností bydlení je to složitější. Bydlení se vždy řadilo mezi nejvyšší nákladové položky a o to více je důležité, aby stát vytvářel podmínky pro jeho dostupnost. Ta má vliv na další sociální aspekty.
Podle průzkumu agentury NMS Market Research mladí lidé zůstávají bydlet u rodičů déle než by chtěli. Mladé páry odkládají založení rodiny. Důvodem je stále se zhoršující dostupnost jak vlastního bydlení, tak možnost dostupného pronájmu. Ve větších městech stoupla cena vlastního bydlení v posledních letech o více než padesát procent. To s přísnými podmínkami pro poskytování hypoték od České národní banky činí vlastní bydlení velmi špatně dostupné. Ceny pronájmu rostou takovou rychlostí, že i nájemné bydlení se stává pro mladé stále nedostupnější. Hlavně ve větších městech, kde se rozrůstá skupina nájemníků, která sdílí byt ve společném pronájmu. Každý má svůj pokoj a zbytek bytu sdílí. To nejsou ideální podmínky pro zakládání rodiny.
Staví se velmi málo. Jenom v Praze chybí několik desítek tisíc bytů, k tomu se poptávka neustále zvyšuje, protože hlavní město nabízí nejvíce zajímavých pracovních příležitostí. Velkým problémem je při výstavbě dlouhý schvalovací proces. Délka stavebního povolení řadí Českou republiku na 157 místo mezi 190 porovnávaných zemí. To vše vytváří jasnou příčinu pro neustále rostoucí náklady na bydlení. Byty využívané na krátkodobý pronájem jako je Airbnb sice problém ještě více komplikují, ale jejich zákaz problém vůbec nevyřeší. Stejně tak regulace nájemného nezajistí uspokojení rostoucí poptávky.
Správné řešení má v rukou stát, který bohužel zaspal a důsledkem toho se zhoršuje dostupnost bydlení, které je uvedeno ve Všeobecné deklaraci lidských práv. Předně je třeba úpravou délky stavebního řízení vrátit Českou republiku v tomto směru mezi civilizované země. Díky tomu se zrychlí výstavba. Více bytů na trhu bude snižovat nedostupnost bydlení. Dobrým příkladem toho jsou dvě velká německá města. Prvním je Mnichov, kde díky malé výstavbě se ceny bytů neúměrně zvyšovaly. Naproti tomu ceny bytů v Berlíně byly dlouhá léta příznivé, protože se ve městě stavěl dostatečný počet bytů. V hlavním městě Německa se cena bydlení začala zvyšovat až v souvislosti se snižujícím se růstem výstavby. Radnice díky tomu začala razantně regulovat výši nájemného. Líbivé gesto, které sice zastaví růst nájemného, ale otázku dlouhodobě dostupného bydlení neřeší. Zvyšující se poptávku po novém bydlení to neuspokojí a do budoucna může přinést nové problémy. Ceny stavebního materiálu rostou nezávisle. To v souvislosti s tímto může způsobit zanedbávání obnovy bytového fondu pro nedostatek peněz. Proto je třeba každou regulaci tvořit s citem.