Tostaf

Jeden by si řekl, že si může na internetu tropit cokoliv, co se mu jenom zlíbí. Protože co mu tam kdo může, že? Domnívá se, že když se nepodepíše nebo užije nějakou vymyšlenou identitu, nikdo se k němu nedostane ani kabelem, natož bezdrátově, a on si tak bude hezky v klidu hovět v závětří.

Jenže je nasnadě, že tomu tak v žádném případě není. Že jakkoliv se zdá být jedinec v síti dokonale skryt, ve skutečnosti je vše docela jinak. Jeho „podpisem“ je každopádně číslo jeho počítače, jeho virtuální adresa, podle kterého se dá dohledat, a nejen to. Takových stop člověk může na internetu zanechat!

A může být nejen nalezen, ale i potrestán za to, co na internetu udělal, ač to udělat neměl. Protože i ve virtuálním světě jsou věci, které se prostě nesmí nebo aspoň nemají. A případná .

Než jeden na internetu, třeba na sociální síti, něco zveřejní, měl by přemýšlet. Protože znáte možná rčení, jež kolovalo za minulého režimu: „Nemysli. Myslíš-li, neříkej. Říkáš-li, nepiš. Píšeš-li, nepodepisuj. Podepisuješ-li, tak se nediv.“ A jakmile i dnes napíšete něco, co není až tak v souladu se zákony a předpisy, klepnou vás přes prsty. A to nejspíše v přeneseném smyslu slova, jenž není ve skutečnosti o nic příjemnější, spíše právě naopak.

Internet má jak známo onu výhodu a zároveň v tomto případě i nevýhodu, že si to, co tam zveřejníte, mohou přečíst i učiněné davy i docela cizích lidí. A co vy víte, kdo na vás upozorní, až se dopustíte dost možná i něčeho trestného! Nebo až něco takového budete třeba i jenom sdílet.

A proto byste měli dobře zvážit, co tímto způsobem pustíte do světa. Protože sice už žijeme v době, kdy lze blbce označovat za blbce, ovšem kdo není blbec, ten se po označení za tohoto bude dost možná dožadovat satisfakce. A dočká se jí. Stejně jako se jí dočká ten, kdo byl za osobu ducha mdlého sice označen plným právem, ale dovede argumentovat ve svůj prospěch lépe než vy.

A tak, nejste-li si příliš jisti v kramflecích, byste možná – nechcete-li mít „hubu na zámek“ – měli přinejmenším používat univerzální slovo „píp“. Pod nímž si může představit kdokoliv cokoliv; takže ti, kdo vás znají, pochopí, a ti, kdo by mohli jít proti vám, budou muset sami dokázat, že když jste toho „píp“ člověka označili za „píp“, neměli jste na mysli „píp“, ale „píp“.

Zkrátka a jednoduše. Na internetu můžete mnohé, ale o kdečem byste tam neměli ani pípnout. Nebo byste to měli aspoň „vypípat“. Hezky jako za komunistů, kdy jsme měli stejně jako dnes svobodu projevu. Ale horší už to bylo a je se svobodou i po projevu.